Máte nemocné děti, a přesto přísaháte na jejich zdraví. Odporné!!!

Mám také děti, a tak si říkám, jak velkou měrou cynismu, otrlosti a necitelnosti asi musí disponovat člověk, který něco takového dokáže.

Já bych na zdraví svých dětí, a vlastně vůbec nikoho, nepřísahala, ani kdyby šlo o tak jasnou věc, jako, že ve dne je světlo a v noci tma. Ne, že bych byla pověrčivá a bála se, že když budu přísahat křivě, tak by mohl z toho důvodu opravdu někdo onemocnět. Ale přijde mi to teatrální, hloupé, a vlastně i podezřelé.

Andrej Babiš přísahal na zdraví svých dětí v době, kdy ty děti již zdravé nebyly. Jakou potom má cenu taková přísaha, když přísahá na něco, co není? Jak vážně se dají brát jeho tvrzení, když je všeobecně známo, že zločinci bez mrknutí oka odpřísáhnou cokoliv klidně i na život své matky nebo dětí, jenom aby se zachránili?

Mně jeho chování ze všeho nejvíce připomíná epizodu ze seriálu "Hříšní lidé města pražského", nazvanou příznačně "Přísaha".

Stella Zázvorková v roli Anežky je podezřelá z mordu, a při výslechu přísahá na důkaz své nevinny: "Přísahám při životě svý nemocný dcery. Ať to dítě, co doma leží na tý posteli umře, jestli já lžu“.

No nakonec se Anežka přiznala, že ten mord spáchala ona. Pro peníze, jak jinak. Prozradila ji chamtivost, jak jinak, když jí bylo líto vyhodit starou sukni, špinavou od krve a dala jí do čistírny. A když se inspektor Mrázek divil, jak mohla v takovém případě přísahat na život nemocné dcery, odpověděla: "Ona neleží na posteli, ona leží na kanapi". Celý díl je možné shlédnout zde, to co popisuji, je zhruba od 35. minuty.

Tak asi nějak takto, myslím, přísahá Andrej Babiš, kterého chamtivost přivedla do problémů s dotacemi na Čapí hnízdo. Jak říkal jeden diskusní příspěvek: „Víte, co je horší než krkavčí matka? Čapí otec.“