Já vám nevím.. Já kolem sebe naopak vidím lidi, kteří vnímají Palachův čin jako akt odvahy, ale odmítají jeho zbožštění. Říkají: Ano takovéto činy mají určitý význam pro tu národní mythologii, bez které se žádný národ neobejde... současně ale říkají že to není následování hodný čin...

A na druhé straně jsou lidé se svatým zápalem, lidé kteří by už zase chtěli stavět sochy, přejmenovávat letiště, náměstí, města a přehrady a možná i svatořečit.

Přístup prvních se mi zdá zdravější a vyváženější, přístup druhých poněkud hysterický.

To že někdo nevidí v Palachovi světce ještě neznamená, že jeho čin zlehčuje nebo znevažuje. Přece není nutné vidět svět černobíle a osobu vnímat buď jako jen černou, nebo jako jen zářivě bílou.

Ostatně nejen v případě Palacha mám pocit že se zviditelňují lidi, kteří svojí horlivostí šplhají nahoru. Mám dojem že je to stále stejný typ osobnosti člověka, který žádá přejmenování letiště po někom kdo je zrovna v kurzu, nebo třeba o pár dekád dříve přejmenování Zlína na Gottwaldov.

Netvrdím že nejsou i upřímní fanoušci, ale těch oportunistů se v těchto věcech angažuje až dost.

díky, je tak důležité, že to tu zaznělo

Děkuji, Michaelo, jste milá

Krásně napsáno, díky. Mně ta relativizace mravních postojů připadá taky strašná a má opravdu velkou destrukční moc.

Bohužel, mnohým z nás to stále myslí po komunisticku!

Nepodceňujte se, nikdy nevíte, jak budete reagovat v extremní situaci.

Pane Řezníku, asi jste nečetl ten článeček dostatečně pozorně. Já myslím, že pí. Jandová to před jeho koncem vyjádřila dostatečně výmluvně slovy :

"Nebyla jsem disidentkou a zbaběle chodila k volbám."

...tak prostě v extrémní situaci se vrátí k tomu co zná, osvědčilo se a fungovalo.